Také pořád tápu s cenami. Jedna paní mi řekne - máte to levné, druhá se zeptá na cenu a její reakce - je to drahé...
A když jsem například na akci u nás na Valašsku, tak i ostatní prodejci se celkem shodují, že zde dávají nižší ceny, aby aspoň něco prodali. Na druhé straně na jedné akci jsem prodala jen pár kousků, ale byly to ty nejdražší, které jsem měla. Tak si vyberte...
Spíš mne zarazily ( a často rozesmály) reakce některých dam, které jsem zpočátku slyšela, teď už to naštěstí přestalo, i když ta poznámka s tím kamenem se mi stala nedávno:
jedna zákaznice: ... to jsem dělala jako malá..., a kde ty kuličky kupujete (rozumějte obšité )
druhá zákaznice: ... jó a to máte na drátku, nebo jak to děláte? a to máte na tom nalepené? ... a jak že to šijete - to přece navlíkáte, ne?
a teď nedávno: ... jó, teď jsem se na ten kámen dívala tam a tam - ukáže rukou, vidíte tam ubohé placky roztodivného tvaru, zatímco kámen vámi opracovaný je opravdový kabošon, kterých je na našem trhu stále ukrutný nedostatek
...
Teď už patří většina takových dotazů naštěstí minulosti, ale naskočila otázka jiná ... a jak dlouho to děláte a kde sháníte návody ... Na tu jsem už jaksi alergická...
Nejlépe to pochopila kdysi jedna moje známá, když viděla kočičí oka. Jé udělej mi z nich náhrdelník, můžou tam být třeba všechny (5ks) nebo alespoň tři. Tak jsem jí řekla - klidně ti ten náhrdelník udělám, ale podívej, těch pět kočičáků jsem koupila za stovku, a to tady nemám k tomu ještě žádný materiál a ještě jsem ani nezačala. Pokývala hlavou, tak to máš ty své práce levné, kdyby sis to napočítala spávně, asi by to nikdo moc nekupoval, že. A tak jí dělám vždy jednou za čas nějaký ten náhrdelník tak, abychom byly obě spokojené, domluvím se tak i se zákaznicemi.
Bohužel ruční práce není nikde zaplacená. Když vidím ženy s nádhernou frivolitkou, jak prodávají věci za hubičku a na druhé straně jiní prodejci doslova předražené dreky...