Diskuzní fórum o korálkování

Mám takový dotaz... Co dělat když vás na pracovišti šikanují a vy nemůžete jít za nadřízeným jelikož je to partner zmíněného šikanátora a ještě výš to nejde protože víte že s tím vůbec nic neudělají? Jsem docela dost zoufalá a absolutně nevím co s tím mám dělat...

Jo a navíc když vám dotyčný řekne že to není šikana ale mobbing...

a co personální oddělení?

To se vymstí jelikož budou všichni naštvaní že se to na klinice neututlalo stejně tak jako ohlášení nežádoucí události...

Dotyčný má trochu zmatek v termínech. Mobbing je prostě skupinová šikana (tedy skupinu tvoří útočníci, ne oběti). No nic. Já neumím poradit nic jiného, než je prostě ignorovat, aby je to časem přestalo bavit, případně dávat najevo, že mě to fakt nezajímá. Jsou to ubožáci, dospělí zdraví lidé nemají zapotřebí se tak chovat. Dokud Tě útoky nějak fyzicky neohrožují, tak na to prostě peč. Mně se párkrát stalo ještě ve škole, že se spolužáci pokoušeli o jakousi šikanu, ale přestalo je to bavit, když jsem nereagovala. Nikdo mě teda nikdy fyzicky nenapadl. Můžeš jít za odborníkem (pohledej na netu), aby Tě naučil, jak na co správně reagovat a pomoct si tak sama...

Bohužel to trvá již půl roku a dotyčný ne a ne přestat a naopak vypadá že jej to baví víc a víc...

Vekimo píše:Bohužel to trvá již půl roku a dotyčný ne a ne přestat a naopak vypadá že jej to baví víc a víc...

A jseš si jistá, že mu nedáváš nějaké signály (byť nevědomky), kvůli kterým má pocit, že našel pro svou šikanu úrodnou půdu? Nechceš zvážit konzultaci s psychologem nebo poradcem, kterému bys detailně popsala, jak to probíhá (chápu že je to nepříjemné, ale bez hlubší znalosti problému moc poradit nejde) a on by Ti poradil, jak se chovat, aby tomu blbečkovi došlo, že u Tebe mu pšenka nepokvete?

Spousty krát jsem mu jasně řekla co mi vadí a co dělat prostě nebude... jenže on bohužel je partnerem naší nadřízené a dokáže mě buzerovat i nadálku i za věci za které vůbec já nemůžu... k psychologovi patří on a ne já... navíc partner je psycholog s tím jsem to rozebírala, ale ani on neví co s ním zkoušeli jsme všechno od toho aby mě nechal na pokoji po ignoraci ale at zvolím cokoliv je to ještě horší...

Vekimo píše:... k psychologovi patří on a ne já...

Jasně že jo, ale on asi sotva půjde za budkařem s tím, že šikanuje kolegyni, tak musíš Ty, ne se nechat vyšetřit, ale nechat si poradit. Když máš přítele psychologa a on neví, co s tím, co čekáš, že Ti lepšího budem radit my tady? No já nic lepšího nevím, tak tu nebudu zbytečně vymýšlet. Přeju Ti hodně štěstí a pevné nervy.

Takhle na dálku se špatně radí, ale asi bych taky zkusila navštívit odborníka. Pokud přítel neporadil, možná jiný psycholog nabídne trochu jiný úhel pohledu a poradí Ti, jak si zvednout sebevědomí a odolat takovýmto útokům. Jinak já sama jsem si ještě na základce se šikanou taky zažila svoje (bohužel jsem to tehdy musela řešit změnou školy), takže držím palce a přeji hodně štěstí v boji.

Vekimo píše: k psychologovi patří on a ne já...

Jeho asi k odborníkovi nedostaneš, nikoho jiného než sebe nezměníš, jediné, co můžeš udělat, je změnit svůj postoj a svoje chování s tím, že reakce z druhé strany není nikdy jistá, ale aspoň si můžeš říct, že ses pokusila.

Bez toho, aby člověk znal podrobnosti a okolnosti Ti tu asi nikdo neporadíme. Přítel zas je asi spíš zainteresovaný a možná se taky nemůže podívat na situaci dostatečně objektivně.
Doporučovala bych Ti promluvit opravdu s někým nezataženým do hry/ ať už je to psycholog nebo třeba dobrá kamarádka, která nepracuje u vás. Popsat podrobněji o co jde, a požádat o názor na věc. Když se na to někdo dívá s odstupem a není tak zúčastněný, vidí víc.

Ovšem nakonec stejně budeš muset udělat něco Ty sama.
Jak to na mě zatím působí, tak se mi zdá, že víš, co bys chtěla udělat, ale bojíš se protože

Vekimo píše:jenže on bohužel je partnerem naší nadřízené

nebo

Vekimo píše:To se vymstí jelikož budou všichni naštvaní

Na to mám jedinou odpověď: Co horšího než to, co je teď, se může stát?

Je to hnus a je mi to líto. Ale jedinou účinnou věc, kterou mi poradil tatík již v dětství je "Když ti někdo ublíží, tak mu ubliž mnohem víc, aby se mu odnechtělo."
Se šikanou jsem se setkala na vlastní kůži, ale v obou případech jen proto, že jsme hrála podle pravidel a byla ta hodná, co si nezačíná, co si jako nevšímá...jakmile jsem přešla do protiútoku a udělala těm lidem ze života peklo na kolečkách, tak jsem měla klid a žila si po svém.
Jediná věc, co naprosto nefunguje je psycholog. Moje zkušenosti říkají, že nikdo z nich mi nikdy neporadil žádnou konstruktivní radu, sedí, čučí, dělají si poznámky a celkově jsou k ho.nu stejně jako linka domácího násilí

Například v momentě, kdy ho uvidíš jakoby vyprskni smíchem, který chceš jakoby maskovat, aby si nevšiml. Takového suveréna, co šikanuje relativně slabší to naprosto rozhodí, protože má nulové sebevědomí a půjde se kontrolovat, jestli nemá rozepnutý buntek, zubní pastu na obličeji a podobně. Dávej mu najevo, že je směšný a komický. V jeho přítomnosti si ho představuj na hajzlu, jak tlačí, až mu lezou oči z důlků. Zkrátka dosáhni toho, aby ses při pohledu na něj pobaveně usmívala a nikdy neměla daleko k otevřenému smíchu. Dále se pokus navodit dojem, že kdykoliv budeš s někým hovořit a on se vyskytne v dohledu, že mluvíš o něm a navíc je to něco děsně směšného(když bude přicházet, tak ztišuj hlas, zakrývej si pusu, zmlkni a odejdi a hlavně se celou dobu hodně usmívej a nebo hihňej i kdybys mluvila o počasí nebo houskách v krámě). Jestli se pak zeptá toho, s kým jsi mluvila a ten to popře - tím líp - bude si jistý, že jsi mluvila o něm. Takovým jednáním mu rozhodíš sandále a zároveň neuděláš vůbec nic proti jakémukoliv řádu či zákonu. Budeš-li důsledná - bude se ti vyhýbat a v tvé přítomnosti bude proklatě nervózní.

Tedy, Morag, já Ti opravdu tleskám . To je jedna z nejlepších rad, jak se chovat v podobné situaci.
Váhala jsem napsat podobný názor, protože rady přede mnou byly takové umírněné a já si připadala hrozně nekultivovaná. Ale když jsi Ty odvážná, musím Tě podpořit, protože je smutným faktem, že jediné co opravdu funguje je "Na hrubý pytel, hrubá záplata"
Moje neteř se setkala s náznakem šikany už ve školce a zachovala se přesně dle rady, kterou jí dal její táta:"Když tě někdo praští, bouchni ho dvakrát" Ten malý prevít, který se pokusil jí ubližovat, utekl s brekem a krvácejícím frňákem. A už nikdy se to neopakovalo.
A tohle zesměšnění útočníka je ještě vyšší stupínek

S tím posměchem, to je dobrá rada. Já myslím, že se mi v jednu chvíli podařilo zastavit začínající tlak od šéfa něčím podobným.
Když přišel s čímkoliv co nebylo naprosto k věci, vždycky jsem povytáhla obočí, udělala údiv a pak jsem se pobavě ušklíbla, takovéto "ale, ale..."

Nicméně je to boj, držím Ti pěsti. A pokud je to možné, určitě bych se porozhlídla i po změně práce.

Jak to u Tebe vypadá?