Asi jako hodně ostatních lidí jsem v začátcích impulsivně a bez přemýšlení nakupovala... ale abych po X-té neopakovala to samé, prozradím chybu, která se se mnou vleče od začátků a vím, že se jí nikdy nezbavím...:
Když jsem začínala s korálky, dělala jsem takové ty věci jako motanice a jednoduché ketlování. Z obyčejných levných korálků. Přitom jsem říkala, že nikdy, NIKDY, nebudu kupovat dražší korálky jako třeba ohňovky nebo vinutky.
...uplynula určitá doba... a už jsem vesele používala jak ohňovky, tak vinutky. Přitom jsem tvrdila, že jediná myslitelná barva komponentů je stříbrná a že nikdy, NIKDY, nebudu používat jiné barvy.
...uplynula určitá doba... a já si ve svých zásobách mohla vybírat z komponentů stříbrné, platinové, černé, měděné, staroměděné, zlaté, starozlaté a mosazné barvy. Přitom jsem tvrdila, že nikdy, NIKDY, neopustím ketlování a ani nesáhnu na korálkové šití.
...uplynula určitá doba... a já si koupila prvních pár sáčků TOHO rokajlu a pustila se do obšívání kuliček, a to se zápalem téměř maniakálním. I když jsem při práci používala jehlu a nit, uklidňovala jsem se, že nešiju, ale obšívám (to je přeci něco absolutně jiného, že). Přitom jsem si opakovala, že nikdy, NIKDY nebudu z korálků doopravdy šít.
... uplynula určitá doba... a mé zásoby se rozroslty o plsť, širokou barevnou škálu Nyma a Superlonu, o jehly a o další kila rokajlu. Ano, šiju a vyšívám až se ze mě kouří a náramně mě to baví. Zatím přitom prohlašuju, že nikdy, NIKDY, nebudu šít široké peyotové náramky, nikdy nebudu obšívat SW rivoli (to už jsem vlastně taky porušila), nikdy nebudu dělat zvířátka z korálků, nikdy... NIKDY se tohohle zlozvyku nezbavím
