Morgainne

1. pád (kdo?, co?) já
2. pád (koho?, čeho?) mě, mne
3. pád (komu?, čemu?) mně,
mi4. pád (koho?, co?) mě, mne
5. pád (oslovujeme, voláme) —
6. pád [(o) kom?, (o) čem?] mně
7. pád (kým?, čím?) mnou
Třetí pád je "mi" a nelze to zaměnit s žádným jiným

Je vidět, z které části republiky jsi a ze které hlavně nejsi. Když předčítám nahlas, tak ani nedokážu vyslovit "mně se líbí" a převádím to automaticky na "mi", protože "mně" poslechově vnímám jako čtvrtý pád a věta mi nedává smysl (ano čtvrtý je mě, mne, ale při předčítání to foneticky splývá).
Pro Tebe je nezvyklé slyšet "mi" a mi zase rve uši "mně". V našem kraji zkrátka používáme výhradně "mi". Byl pro mne šok na střední, 200km od domova a najednou lidi kolem používali "mně" naprosto nesmyslně. Tak jako třeba jihomoraváci kupovali dárek "pro bráchy" "pro taťky",...jako by jich měli přehršel

A nebo když češi používají "je to jasný" - jasný co? jasný případ? jasný debakl? Slyším nedokončenou větu a nastává zlomek vteřiny zmatení, jestli to dopoví nebo ne.
Zkrátka krajová špecifiká
